Dnes je výročí Vítězného únoru. A to mě nutí k zamyšlení. Co když ryby umí mluvit? Pod vodou se zvuk šíří velmi, velmi špatně a my tam prostě neslyšíme to co ryby, přivyklé tomuto životu. Životu hlubiny. Ale není to jen o Vítězném únoru. Před 61 lety se staly i jiné věci. Můj děd prodělal na burze poslední peso a my se jako blázni stěhovali do již socialistického Československa. Ale huš my, já nebyla mezi živými. Ale ryby nedokážou mluvit na vzduchu. A proto si mylně myslíme, že jsou němé. My jsme pro ně němí. To si laskavě uvědomte. My jsme ti němí.