Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky
slovu zdar » Jehudin bezbřehý souhlas s manifestem

Jehudin bezbřehý souhlas s manifestem

Anonymní skupina studentů sepsala dokument vyjadřující jejich frustraci nad násilným tažením Hamasu proti „západní dekadenci”, nad destrukcí způsobenou Izraelem a nad politickými hrami Fatahu a OSN. Skupinu lze podpořit mj. na Facebooku, text manifestu pod článkem.

Zdroj, vy paviáni, je tady.

 

 

Je to poprvé, co skupina mladých palestinských aktivistů souhlasila setkat se s novináři od uveřejnění svého Gaza Youth’s Manifesto for Change (Manifestu mladých z Gazy za změnu, dále jen GYMC). Je to rozohněný text, psaný s odvahou a s nespoutanou energií, a uchvátil tisíce lidí, kteří si ho na internetu přečetli. Jeho autoři, mladí univerzitní studenti, jsou viditelně plní odhodlání, ale zároveň mají také strach. „Nejen že jsou naše životy v nebezpečí, ale ohrozili jsme také naše rodiny,” říká jeden, který si říká Abu George.

GYMC je pozoruhodný a ohnivý kybernetický pamflet, ve kterém mladí muži a ženy z Gazy, kde více než polovina obyvatelstva z celkového počtu 1,5 milionu nedosáhla osmnácti let, dávají jasně najevo, že už mají všeho dost. „Do hajzlu s Hamasem!” začíná text. „Do hajzlu s Izraelem. Do hajzlu s Fatahem. Do hajzlu s OSN. Do hajzlu s UNRWA (Úřad pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě, pozn. překl.). Do hajzlu s USA! My, mladí lidé z Gazy, máme už po krk Izraele, Hamasu, okupace, porušování lidských práv a lhostejnosti mezinárodní komunity!”

Text pokračuje detailnějším popisem ponížení a pocitu marnosti, které patří ke každodennímu životu v Gaze, palestinském území, které Izrael společně s Egyptem prakticky odřízl od světa poté, co Hamas vyhrál v roce 2006 volby.

„Bojíme se, že budeme uvězněni, vyslýcháni, zastřeleni, mučeni, bombardováni, bojíme se smrti.” píše se v pozoruhodném textu. „Bojíme se v každodenním životě, protože cokoliv uděláme, musíme pečlivě zvážit a promyslet, protože omezení jsou všude, protože nemůžeme jít, kam chceme, říkat co si myslíme, dělat, co bychom rádi dělali, ba někdy nemůžeme ani myslet podle svého, protože okupace okupuje naše hlavy tak strašně, že to bolí a hrne nám to do očí slzy frustrace a slzy hněvu!”

Text končí trojím požadavkem: „Chceme tři věci. Chceme být svobodní. Chceme žít normální životy. Chceme mír. Je to příliš?” Na Facebooku si skupina říká Gaza Youth Breaks Out (volně přeloženo: Gazanští mladí se hlásí o slovo, viz zde).

Když tito cyber-aktivisté psali před třemi týdny svůj manifest, dali si rok na to, aby získali dostatečnou podporu, než se rozhodnou k dalším krokům. Jejich text se ale šíří nečekaně rychle a již získal tisíce příznivců - mnozí z nich jsou lidskoprávní aktivisté, kteří nabízejí pomocnou ruku.

Nyní se autoři potýkají s dopadem dokumentu, který by mohl znamenat obrat v životě v pásmu Gazy. „Nečekali jsme takový úspěch,” přiznává jeden z aktivistů. Text napsalo osm lidí - tři ženy a pět mužů, jsou to obyčejní studenti, pocházející z více sekulárních segmentů palestinské společnosti. Všichni mluví o svém znechucení z napětí a soupeření, které rozděluje Palestince mezi Hamas, vládce v Gaze, a Fatah, více sekulární politický subjekt, který řídí palestinskou samosprávu na Západním břehu.

„Politika jsou nesmysly, které deformují naše životy,” říká jeden člen skupiny. „Politici se zajímají pouze o peníze a o své příznivce. Izraelci jsou jediní, kdo profituje z našeho rozdělení.”

Dva členové skupiny byli několikrát zadrženi orgány v Gaze, mimo jiné byli obviněni z „nemorálního” chování. Mluví o tom, že ve vězení byli týráni a že fyzické a psychické tresty jsou ve vazebních centrech v Gaze běžným jevem.

Jiný ze studentů si stěžuje, že obdržel stipendium, aby se mohl zúčastnit workshopu na americké univerzitě, Izrael mu ale nedal povolení, aby mohl opustit pásmo Gazy.

„Čeká se od nás, že budeme motorem změn v této společnosti, ale naše hlasy jsou umlčovány. V tisku, na univerzitách ani jinde není možné mluvit otevřeně, překročit jisté hranice, aniž byste tím neuvrhli sebe a svou rodinu v nebezpečí,” pokračuje student, který si přeje být nazýván Abu Yazan. Dodává: „V Gaze se cítíte pod dohledem ve škole, na ulici, prostě všude. Kdykoli se můžete dostat do vězení. [Hamas] pohrozí zničením reputace vaší rodiny a myslí to zcela vážně.”

Tito mladí nepředstavují nikoho, kromě sebe samých, ale jejich volání po změně rezonuje silně, ne jen v zahraničí, ale rovněž uvnitř Gazy. Jejich facebooková stránka má už tisíce fanoušků - včetně, jak říkají autoři, mnohých přímo z pásma Gazy.

Důvodů k frustraci je mnoho. Izraelská blokáda znemožňuje obyvatelům Gazy cestovat do a z pásma bez povolení, které je však obtížné získat. Pro studenty z Gazy není nejtěžší být přijat na zahraniční univerzitě nebo získat stipendium, ale prostě vycestovat. V pásmu nejsou věci o mnoho lepší. Izraelské ostřelování následující střílení raket palestinskými militanty do Izraele tvoří součást jejich každodenního života. Výpadky proudu a příšerné hygienické podmínky patří k vedlejším efektům blokády, kterou trpí obyvatelé Gazy.

S vysokou nezaměstnaností v pásmu a s malým přístupem k jiným pracovním trhům mnoho studentů získá pocit, že dorazili do slepé uličky. Někteří dále studují, získávají nové tituly, učí se cizí jazyky po internetu a doufají, že přijdou lepší časy. Jiní zabíjí čas kouřením hookah, vodní dýmky, s přáteli den za dnem. Roste počet lidí, kteří vyhledávají drogy ve snaze vyrovnat se se svými traumaty a frustrací.

Jít ven, setkávat se s přáteli v kavárně, natož v klubech či na diskotékách, navštěvovat kulturní události - to vše se stalo těžší, poté co se Hamas pustil do boje se západní „dekadencí”.

V Gaze nejsou divadla a občas je jen pár koncertů mimo islámská hudební představení organizovaná úředníky Hamasu. Na místech považovaných méně konzervativními mladými za „oázy”, kde se mladí muži a ženy mohou scházet, vyslýchá často policie smíšené páry, u kterých má podezření, že se nejedná o manžele či snoubence.

„Poslední kapkou” pro autory GYMC bylo, když Hamas před měsícem zavřel Sharek, mezinárodně financovanou organizaci nabízející kurzy a letní aktivity pro tisíce dospívajících a mladých lidí. Sharek se stal zároveň útočištěm pro svobodomyslnější obyvatele Gazy. Organizace Human Rights Watch nedávno zveřejnila prohlášení odsuzující zavření Shareku. „Hamas v Gaze by měl umožnit znovuotevření organizace pomáhající dětem a mladým a měl by rovněž potrestat ty úředníky, kteří obtěžovali zaměstnance Shareku,” píše se ve zprávě.

Podle Ihaba Al Ghusaina, mluvčího ministerstva vnitra, jsou někdy problémy, o kterých mluví nespokojení mladí z Gazy, výsledkem příliš nábožensky zanícených úředníků. „Neexistují zákony, které by zakazovaly sedět mužům a ženám na veřejných místech v Gaze pohromadě,” říká. „Ale někteří policisté vyslýchají páry z vlastní iniciativy. Tito policisté by měli být potrestáni.”

Říká, že důkazem odhodlanosti vlády sloužit mladé generaci v Gaze je skutečnost, že vyhlásili rok 2011 Rokem mladých. Ale autoři manifestu se zřejmě nenechají přesvědčit takovou symbolickou iniciativou. Skupina nyní věnuje většinu času diskutování o nových strategiích rozvoje webové platformy pro změnu. Nový rok se již stal rokem mladých, možná však trochu jiným způsobem, než Hamas zamýšlel.

Manifest mladých z Gazy za změnu

Gaza Youth Breaks Out, prosinec 2010

Do hajzlu s Hamasem! Do hajzlu s Izraelem. Do hajzlu s Fatahem. Do hajzlu s OSN. Do hajzlu s UNRWA! Do hajzlu s USA! My, mladí lidé z Gazy, máme už po krk Izraele, Hamasu, okupace, porušování lidských práv a lhostejnosti mezinárodní komunity!

Křičíme, abychom prolomili zeď ticha, nespravedlnosti a lhostejnosti, stejně jako izraelské F16ky proráží zvukovou bariéru, křičíme zplna hrdla, abychom uvolnili nesmírnou frustraci, která nás požírá, protože žijeme v té příšerné situaci, v jaké žijeme; jsme jako veš mezi dvěma nehty, náš život je zlý sen prožitý v noční můře, a nikde naděje, a nikde svoboda.

Je nám zle, neboť jsme zajatci politického boje; je nám zle z letadel, která krouží v temné noci nad našimi domy; je nám zle ze zabíjení nevinných farmářů, kteří byli zastřeleni při obdělávání svých polí; zle z vousatých chlapíků, kteří chodí kolem a zneužívají svou moc, bijí a zatýkají mladé lidi, kteří projevili své smýšlení; zle z ostudné zdi, která nás oddělila od zbytku naší země, a vězní nás na území malém jako poštovní známka; zle z toho, že jsme portrétováni jako teroristé, kutilové-fanatici s trhavinami po kapsách a se zlem v očích; zle z lhostejnosti mezinárodní komunity, která vyniká ve vyjadřování obav a přijímání rezolucí, ale selhává v prosazení čehokoli, na čem se usnese; jsme znechuceni a unaveni žitím života na hovno, jsme uvězněni Izraelem, biti Hamasem a naprosto ignorováni zbytkem světa.

Roste v nás revoluce, ohromná nespokojenost a frustrace, která nás zničí, pokud nenalezneme způsob, jak přeměnit všechnu tu energii v něco, co vyzve status quo na souboj, v něco, co nám dá naději. Poslední kapkou, která rozechvěla naše srdce zuřivostí, byl třicátý listopad, kdy důstojníci Hamasu vtrhli do budovy Sharek Youth Forum, jedné z hlavních organizací pro mladé (www.sharek.ps) se svými zbraněmi, lžemi a agresivitou. Následovalo zatýkání a uzavření organizace. Několik dní poté byli demonstranti před budovou Shareku zbiti a někteří pozatýkáni. Opravdu žijeme zlý sen uvnitř noční můry. Je těžké najít slova pro tlak, jež nás tíží. Sotva jsme přežili operaci Lité olovo, během které Izrael velice efektivně vybombardoval zatraceně mnoho z nás, operaci, při níž zničil tisíce domů a ještě více životů a snů. Nezbavili se Hamasu, jak zamýšleli, ale zato se jim určitě podařilo všechny vyděsit a rozšířit posttraumatický stresový syndrom na všechny, protože tady není kam utéct.

Jsme mladí s těžkými srdci. Neseme si sebou tíseň tak strašnou, že nám brání užít si západ slunce. Jak si ho užít, když se na obzoru stahují temné mraky a pochmurné obrazy se míhají před očima, jakmile je zavřeme?

Usmíváme se, abychom zakryli bolest. Smějeme se, abychom zapomněli na válku. Doufáme, abychom nemuseli páchat sebevraždy tady a teď. Během války jsme nabyli zcela zřejmého dojmu, že nás chce Izrael vymazat z povrchu zemského. Během posledních let Hamas vynaložil všechny síly na to, aby dostal pod kontrolu naše myšlenky, chování i naše touhy. Jsme generace mladých lidí, kteří uvykli pohledu na rakety, neseme břemeno, které se zdá neúnosné pro normální a zdravý život, a jsme sotva tolerováni masivní organizací, která se v naší společnosti rozšířila jako rakovina, způsobuje chaos, zabíjí společenský život, myšlenky a sny na jejich cestě, paralyzuje lidi režimem hrůzy. Nemluvě o vězení, do kterého nás uvrhla takzvaně demokratická země.

Historie se opakuje ve své nejkrutější formě a zdá se, že to nikoho nezajímá. Bojíme se. Zde, v Gaze, se bojíme, že budeme uvězněni, vyslýcháni, zastřeleni, mučeni, bombardováni, bojíme se smrti. Bojíme se v každodenním životě, protože cokoliv uděláme, musíme pečlivě zvážit a promyslet, protože omezení jsou všude, protože nemůžeme jít kam chceme, říkat co si myslíme, dělat, co bychom rádi dělali, ba někdy nemůžeme ani myslet podle svého, protože okupace okupuje naše hlavy tak strašně, že to bolí a hrne nám to do očí slzy frustrace a slzy hněvu!

Nechceme nenávidět, nechceme zažívat všechny tyhle pocity, už nechceme být oběťmi nikdy víc. DOST! Dost bolesti, dost slz, dost utrpení, dost dohledu, omezení, nespravedlivých ospravedlnění, teroru, mučení, výmluv, bombardování, bezesných nocí, mrtvých civilistů, zlých vzpomínek, nehostinné budoucnosti, srdcervoucí přítomnosti, pochybné politiky, fanatických politiků, náboženským hovadin, dost zatýkání. ŘÍKÁME STOP!

To není budoucnost, jakou chceme!

Chceme tři věci. Chceme být svobodní. Chceme žít normální životy. Chceme mír. Je to příliš? Jsme hnutí za mír, které sestává z mladých lidí z Gazy a příznivců všude na světě, které se nezastaví, než bude pravda o Gaze známa každému na této planetě do takové míry, že další tichý souhlas či hlasitá lhostejnost bude nepřijatelná.

Tohle je Manifest mladých z Gazy za změnu!

Začneme zničením okupace, která okupuje naše nitra, osvobodíme se z vězení, ve kterém trpí naše mysl, a znovu nabudeme důstojnost a sebeúctu.

Budeme držet hlavy vztyčené, i když narazíme na odpor. Budeme pracovat ve dne v noci, abychom změnili strašné podmínky, ve kterých žijeme. Budeme stavět sny tam, kde narazíme na zdi. Doufáme jen, že ty - ano, ty, kdo čteš tento text zrovna teď! - nás podpoříš. Chceš-li vědět jak, prosím napiš na naši zeď, nebo nás kontaktuj přímo: freegazayouth@hotmail.com.

Chceme svobodu, chceme žít a chceme mír.

Svobodu mladým v Gaze!

 


Reakce na tento článek

    Reagovat na tento článek

     |  Ohodnoť jako kvalitní  (40 hodnocení)

    Komentáře k článku